Zážitky s Aura-somou

Dobrý deň.

V roku 2012 som sa 10. júla zúčastnila jednodňového kurzu "Den lásky a bdělosti". Bol to seminár venovaný smrti a umieraniu, našej i našich klientov. Kurz viedla Vicki Engeham spolu s Tricia Sharkey. Vicki sa s nami podelila o príbeh svojho manžela Toma, ktorý zomrel v roku 2011. Tento príbeh vo mne zostal a ja cítim, že je čas poslať ho ďalej. Napísala som ho v 1. osobe, v mene Vicki, tak ako si ho pamätam..

Evelína

Príbeh Toma je príbehom lásky a umierania.

Tom bol športovec, ktorý miloval jazdu na bicykli. Mal rád život, bol stavbár a technicky založený. Jedného dňa roku 2010 mu zistili, že má niečo s pečeňou. Keďže žili v Austrálii, najbližší špecialista na pečeň bol vzdialený niekoľko tisíc kilometrov. Rozhodli sa, že pôjdu spolu autom a urobia si výlet.
Špecialista povedal Tomovi, že je to vážne, že je to rakovina a že mu zostávajú 2 mesiace života. Tom bol otrasený, očakával, že dostane prášky a že znova bude všetko v poriadku. Nasadili mu lieky a on sa doslova zrútil a zostal ležať na lôžku, skutočne nemohúci. Zo dňa na deň sa z neho stala troska.
Vicki oznámila diagnózu dcére, ktorá ihneď priletela a rozhodli sa, že mu pomôžu dostať sa z tejto strašnej situácie. Vicki to popisovala takto:
Prekonali sme hrôzu čo sa nás zmocnila a začali sme s terapiou. Tom tam nechcel zostať ale bol tak slabý, že nedokázal cestovať lietadlom. Lekári nám neodporúčali zobrať ho so sebou. Očakávali, že tam zostane a dožije. I keď sme boli tiež otrasení, nechceli sme sa vzdať.
Cítili sme, že treba niečo urobiť, že treba dať Tomovi nádej. Všetku lásku akej sme boli schopní, sme zamerali na Toma. Doniesla som mu zelený pomander priestoru a modrú kvintesenciu dôvery a nádeje a vyplnila som nimi priestor okolo neho. Vysvetlila som mu, že len čo mu bude lepšie, tak ho berieme domov. Určili sme konkrétny termín návratu: 8. augusta. Bolo dôležité udržať jeho ducha a tak nad jeho posteľou visela afirmácia: "Je mi lepšie", ktorú si Tom vravel nahlas spolu s termínom odchodu.
Zároveň som mu začala každý deň masírovať nohy šokovým flakónom (č. 26) a ruky flakónom lásky a mieru (č. 20). a dávať mu reiki.
Ostatní pacienti privítali zmenu postoja, čo tam vládla a bolo vidieť, že i na nich to má vplyv. Obklopili sme Toma najväčšou možnou opaterou. Blížil sa termín odchodu a Tom sa vzchopil natoľko, že sme ho síce na vozíčku doviezli k lietadlu ale potom bol schopný letieť.
Keď sme prišli domov, od známych a priateľov došlo asi na 60 alternatívnych spôsobov liečenia. Tom sa rozhodol brať tabletky s kmeňovými buňkami a piť prírodné šťavy. A že nechce vôbec hovoriť o rakovine. Rešpektovali sme jeho rozhodnutie a zamerali sa na to , aby sa cítil milovaný, v bezpečí a bolo mu dobre. Nevedeli sme čo bude a tak sme sa sústredili na túto chvíľu, aby bol teraz šťastný a my s ním.
Rešpektovali sme jeho želania, čo sa týkalo jedla, trávenia času, spôsobu akým chcel využiť svoj čas a prispôsobili sme sa mu.
Tom bol nešťastný, že sa nemôže bicyklovať. Bola to jeho celoživotná vášeň a tak sa rozhodol, že začne odznova. Povzbudzovali sme ho najlepšie ako sme mohli. Znova sa učil chodiť krôčik po krôčiku, až prišiel deň keď sa znova viezol na bicykli, neistý, vratký a na krátku vzdialenosť.
Postupne predlžoval svoje jazdy, začal tiež znova riadiť auto, chodili sme na výlety, navštevovali priateľov. Počas toho času sme boli veľmi šťastní, veľmi sme sa sblížili a užívali si života. Keďže Tom bol stavbár, rozhodol sa dostavať dom pre našu dcéru. Pre mňa zase urobil novú kuchyňu.
Celý ten čas, každý deň, počas tých 13 mesiacov, som mu dávala masáže nôh a rúk a stále používal modrú kvintesenciu.
Mesiac pred smrťou vysadil tabletky s kmeňovými buňkami, lebo mu z nich bolo zle. Nesúhlasila som s tým ale rešpektovala som jeho rozhodnutie. Postupne sa stával zádumčivejší a zostával doma, v záhrade, niekoľko posledných dní presedel len tak v kresle a pozoroval záhradu z verandy. Nevyrušovali sme ho v jeho rozjímaní.
V deň, ktorý zomrel sa cítil unavený a rozhodol sa zostať v posteli. Spal a ja som cítila, že nastáva jeho čas. Chcela som zavolať našu priateľku ale ona prišla sama, bola budhistickou mníškou. Tom bol v bezvedomí, pustili sme hudbu, ona začala spievať mantry, zapálili sme sviečky, naplnili pokoj vôňou a boli sme tam s ním. Masírovala som mu ruky lahvičkou lásky a mieru (č. 20), potom ma požiadala naša priateľka aby som mu pomohla zatvoriť koreňovú, sakrálnu a solárnu čakru. To stačí, povedala. Jeho dych sa zrazu zjemnil, zobrala som lahvičku telesnej pomoci (č. 1) a jemne som prostredníkom pravej ruky masírovala jeho čelo asi 15-20 min. Jemne sa nadýchol a odišiel počas masáže.
Doniesli sme kvetiny, obložili ho nimi, otvorili okná, sadli sme si a vypili čaj, plní lásky a posvätnosti danej chvíle.
Celých 47 dní sme nechali zapálenú sviečku tak ako to robia budhisti, potom sme usporiadali slávnosť na počesť Toma, kde sme sa zišli s priateľmi a spoločne vytvorili mozaiku zloženú z tabličiek, ktoré každý sám namaľoval ako prejav lásky a oslavy jeho života.
V Austrálii sa príbehy zdieľajú pri ohni. I ja som sa rozhodla príbeh môjho manžela zdieľať s priateľmi a známymi a rozposlala som ho asi 150 ľuďom. A oni ďaľším a tak sa s týmto príbehom stretlo asi 2000 ľudí. Odozvy naň boli veľmi priaznivé a to ma podnietilo k tomu, že som začala robiť i seminár na tému smrti a umierania.

Vicki Engeham pracovala mnoho let jako ředitelka Australského centra pro barevnou terapii a léčitelská umění v Alice Springs. V nedávné době se přestěhovala do Cairns, v Queenslandu. Vicki je dlouholetou učitelkou Aura-Somy, jednou z nejzkušenějších v Austrálii. Své dlouholeté studium aromaterapie a práce s tělem spojila do technik, které vyučuje ve třech typech kurzů: Čakrová masáž, Relaxační masáž a Zenové Shiatsu.

-

Tak akosi by som nazvala seminár Detskej sady Aura-Somy a Nového veku.

Sedeli sme v kruhu a hovorili o zámere, s ktorým sme tam prišli...Ako inokedy som sa stratila v iných účeloch. Vo všetkom som sa nachádzala ale blížil sa stred miestnosti a tam som sedela ja a tak som sa ponorila do seba...a nechcelo sa mi hľadať a premýšľať a tak som povedala tak ako inokedy to prvé čo mi prišlo na um:...v poslednom čase sa cítim hodně osamelá...a ako som to vyjadrila, hneď za tou vetou vytryskli slzy a mlčky tiekli, prehĺtajúc ich...Iris povedala, že sedím v strede a že je to zrejme ústredná téma dieťaťa, ktoré bolo v detstve nevypočuté a ktorému chýbala nejaká základná potreba...potom sme si z detskej sady vyberali jeden flakónik...zrak mi kĺzal zprava doľava, od záchrany svetla, čirej na tmavopurpurovej až k začiatku, čirej na ružovej...aby som si nakoniec vybrala ten čo sedel oproti mne a ktorého spodnú farbu som nevidela, ale pritiahol ma a tak som k nemu vyrazila, majúc trochu obavu aby ma niekto nepredbehol...flakón nevyplakaných sĺz ma prekvapil čírou na čírej a ešte tým, že ja som ho nikdy nepriraďovala k detskej sade, jeho jediného som si nevšimala...

večer som sa prechádzala Prahou s cieľom ísť pešo z Gorazdovej na Hlavnú stanicu...cieľ som splnila ale cesta bola dlhá, príliš dlhá na skratku...príliš dlhá aby som ju prešla ešte raz a viedla uličkami plnými ľudí a prázdnymi...necítila som nič výnimočné, bola som prázdna, bez emócií...s myšlienkami vznikajúcimi a zanikajúcimi...na druhý deň sme mali meditáciu sebapohľadu z modrej do ružovej, ako základný flakón detskej sady, Dieťa hviezd, kedy sme v ružovej gule mali privítať svojich rodičov a povedať to čo sme ešte nevypovedali...divila som sa obrazom, ktoré som počula okolo a poctivo som povedala, že som si žiadnu guľu nevybavila, že som s rodičmi nič neriešila len som si spomenula na otca a že som mu už odpustila...a že nič...Iris povedala, že práve takto ten flakón, s ktorým som pracovala posobí...

na obed som išla do Starej doby...cítila som sa dobre idúc do podzemia, kde sa nachádzala záhrada s tromi jaseňmi a ochotný čašník...odmietla som toho druhého s tým, že už svojho čašníka mám...blížil sa koniec prestávky a obed nebol hotový, tak som si ho dala zabaliť...ale nebol ani box, bol deň po svadbe...pamatujúc na to, že k základným potrebám dieťaťa patrí i jedlo, spýtala som sa či si ho možem odniesť v miskách...nie nadarmo sme mali ochotného čašníka...doniesol mi jedlo až do Barevného sveta...a ja som ho pobozkala...

a tak som jedla práve počas tej doby čo sme preberali moj flakón číra na čírej... o ňom jedinom som si nič nezapísala, Iris sa ma ani nespýtala aké mám s ním skúsenosti...

ale pri preberaní flakóna číra na tyrkysovej som spozornela...bola som v ten deň celá tyrkysová a deň predtým bielotyrkysová...Iris hovorila, že tyrkysová je skutočnou farbou dieťaťa...že títo ľudia sú strážci brán Nového sveta, do ktorého prinášajú múdrosť Starej doby...
v prestávke som išla vrátiť riad, niesla som čašníkovi malinkatý amazonit, je to tyrkys spýtal sa a ja že nie, že amazonit lieči zranené srdce a či on také má...odpovedal, že mladý len vyzerá, že aj on má zranenia...

vo vlaku som sedela ja, celá tyrkysová vedľa dievčiny celej koralovej...bola Číňanka či Vietnamka oblečená v ich kroji s krajanmi dievčinou a mladým mužom oblečeným evropsky...veselo sa rozprávali, a i keď som nerozumela slová...vnímala som radosť čo ich prepájala...

Osamelosť bola tatam...ako som vyplakala prvé slzy po vyjadrení pocitu osamelosti...odišla a pocit prázdnoty, ktorý zostal bol iný...občas sa naplnil emóciami...

Evelína
PS: Flakón nevyplakaných sĺz som si zobrala domov, do poslednej chvíle som váhala, či ho zobrať

Pomander WHITE

Před třemi lety jsem si koupila vzorek tohoto pomanderu a dávno na něj zapoměla.. Před několika týdny jsem s hrůzou zjistila, že se mi v mých kytkách na okně ložnice, které měl předtím u sebe doma v péči můj kamarád, vylíhly mšice – okřídlení samečci. Byly jich tam stovky až tisíce, takže jsem nešťastně přemýšlela, jak se jich zbavím. Toho večera se mi náhodou dostala do ruky dávno zapomenutá lahvička WHITE a napadlo mě stříknout si to na dlaň a vyčistit energii v pokoji (zrovna jsem totiž četla článek, že se ve zdech ložnic často drží duchové a škodí lidem). Pobíhala jsem po pokoji a máchala rukama, moc pěkně to vonělo. Druhý den ráno jsem s překpanením zjistila, že všechny mšice leží nohama vzhůru. Od té doby uběhl měsíc a žádné další mšice se už nevylíhly a to jsem s tím kytky vůbec neošetřovala! Takhle nefunguje žádný insekticid. Tak účinný přípravek proti mšicím ještě neviděla – vřele doporučuji.

Kouzelný bílý pomander používám již nějakou dobu, nosím ho v uvozovkách na krku- je ukryt v porézní kuličce na řetízku. Dlouho jsem se rozhodovala pro růžový, ale cítila jsem, že potřebuji pročistit všechny čakry. Vůně bílého pomanderu je vavřínová plus kajeput. Voní hezky jemně a co ho nosím na krku, je mi lépe hlavně po psychické stránce. Začínám mít radost ze života a těším se na nová překvapení. Měla jsem dost starostí, jsou tu, ale řeším vše postupně bez afektů a vypjatých emocí. Pomáhá mi můj bílý pomander zahalen v lékařském plášti :-).

Dobrý den,

chtěl bych napsat pár vět o knížce, kterou jsem našel pod stromečkem. Jmenuje se Aura-Soma a feng-šuej, napsala ji Hanni Reichlin-Meldegg. V knížce autorka popisuje hezky symboliku barev a především si můžete určit lahvičky Equilibrium třeba dle adresy, jména, z čísla narození a můžete si vypočítat i lahvičku pro rok 2011! Mně vyšla lahvička číslo 8 s názvem Anubis (28.3.2011= 8, datum narození + rok 2011). Zaujala mě i kapitola feng-šuej a určitě některé věci v mém dosavadním bydlení vyřeším lépe podle rad autorky. Hezké prožití vánočních svátků vám všem přeje Pavel

čo mi priniesol tento flakónik? … možno to bude znieť smiešne, ale počas používania som mala potrebu si ho vždy nanášať pred zrkadlom a pritom obdivovať svoje telo, cítila som sa ako bohyňa, chodila som viac vzpriamená, bola to pre mňa osviežujúca vlna sebavedomia…

Lahvička č.9 je v pořadí mou třetí lahvičkou.Je to víc než dva roky, co jsem s ní pracovala.A když se teď zpětně na to období dívám. Uvědomuji si až teď, kolik mi přinesla darů. Její působení bylo jemné a pozvolné, alespoň tak jsem to v té době vnímala. Zpracovávala jsem mnoho témat, hlavně vztahových jak k dětem, tak v partnerství a všude jsem narážela na větu-naslouchej svému srdci. Ale stále mi to nějak nešlo uchopit. A tak ke mě přišla lahvička-Srdce v srdci. Vyhrála jsem ji od Aurasomy, za svůj poslední příspěvek. A začaly se dít věci. Ve snech a později i přes den se objevovaly záblesky minulých životů. Nejdřív jsem to brala jen jako sny, ale bylo to častější a jasnější. Z lehkých útržků vzpomínek jsem uchopila vždy jen podstatu-informaci, kterou jsem si měla uvědomit. Zanedlouho jsem to začala brát jako fakt, že se to děje. Často jsem cítívala bolest v srdeční čakře, která po zpracování tématu odezněla. Přišla ke mě takovou kouzelnou cestou kniha o Kuan Jin a já začala pracovat i s ní. Dovolila jsem si uspořádat výstavu svých obrázků víl a skřítků, taky mandal a básniček o přírodě. Najednou jsem neřešila ,to co tomu lidé řeknou, jak to ohodnotí. Ale měla jsem potřebu jim sdělit co cítím a jak vidím svýma očima svět. Mé srdce se o to chtělo podělit.. Mezitím jsem se snažila ustát docela vážné onemocnění mého muže, onemocněl sarkoidosou na plicích. Marodil přes rok. Hodně věcí jsem si uvědomila a i jeho nemoc mě mnohému naučila. Nakonec si uvědomil ,že se musí uzdravit sám. Rozhodl se uzdravit a to mu to také podařilo. Mezitím jsem začala zpracovávát svůj strach. Již delší dobu jsem se odhodlávala jít na zasvěcení reiki. Ale byl ve mě veliký strach. Až po jednom velmi živém snu, se mi vše propojilo. Objevila se stará bolest z mého dětství. Znovu jsem si prošla obdobím svých 4let, kdy zemřela má milovaná babička a kdy se má maminka psycicky zhroutila a přes půl roku užívala léky na nervy. Tenkrát nebyla sama sebou a já to vnímala a čekala jsem až se k nám, ke mě a mé roční sestře zase vrátí. Uvědomila jsem si svou sílu a rozhodla se. Reiki mi přineslo tolik lásky a pomoci. A já si uvědomila, jak dlouho jsem sama sobě, nedovolila lásku přijímat. V současné době zažívám úžasné chvíle. Naslouchám svému srdci, ono mě vede a učí. Teď už vím, že se to nedá intelektuálě pochopit. Lze to jen prožívat a cítit…Děkuji Daniela

20 – Dítě hvězd – první pomoc: tento flakónek používám již dlouho a nejvíce pro své dítko, kterému budou v říjnu čtyři roky. Do tří let neměl téměř žádné větší zdravotní potíže, ale nástupem do školky se situace zhoršila. Nejspíš pod vlivem stresu míval často bronchitidy a problémy s chrapotem. Flakónkem 20 pro děti jsem mu hlavně při horečkách potírala oblast krku, spánků a čelíčka. Nejhorší nemoc, kterou měl byla dětská slintavka. Flákonek 20 nám i tu pomohl a zmírnil jeho obtíže. Dříve jsem si myslela, že jsou to jen lahvičky krásné na pohled, ale působí dobře i na naše tělíčka. Přeji všem hezký podzimní večer! Melberka

Zdravím všechny příznivce krásných barevných výrobků Aura – Soma. I já jsem odzkoušela pár lahviček Equilibrium a nyní používám lahvičku číslo 84 s názvem Svíce ve větru. Horní barva je růžová a dolní je červená. Za poslední dva měsíce jsem měla hodně negativních zkušeností s lidmi, o kterých jsem si dříve myslela, že jsou alespoň přátelští. Měla jsem kolem sebe hodně zlých lidí a pokrytců, u kterých hrají roli především peníze a jak se kdo má. Snažím se být k těmto událostem silná, ale nečekala bych, že se to odrazí na mém těle. Minulý týden jsem chodila po doktorech, jednak kvůli silné menstruaci, z krve mi byla zjištěna i hypofunkce štítné žlázy a anémický syndrom. V září jsem objednaná do endokrinologické ordinace. Přes víkend jsem byla hodně oslabená a i na psychice se to odrazilo. Žádná radost, smutek a myslím, že i deprese. Doma na skříni mám asi pět lahviček Equilibrium různých barev. Táhlo mě to k lahvičce, u které je výsledná barva červená Svíce ve větru. Lahvičkou protřepu a mažu si podbřišek každý den aspoň jednou. Cítím, že mám více energie, dnes jsem byla i na zahradě a trochu uklízela. Lahvička mi dělá radost a krásně hřeje. V mobilu mám větu: "Musíš být trpělivý a být optimistou!" Věřím v jediného Boha, sama sebe a určitě všechno bude zase lepší. Na této Zemi máme k dispozici hodně pomocníků a mezi nimi i krásné usmívající se lahvičky Aura – Soma :-).
Marcelka

Používám Aura-Somu dost často a viděla jsem výsledky u lidí, ale nedávno mě překvapila reakce zvířat. Namazala jsem s ní hyperaktivní, neklidnou kočku a výsledek byl ohromující. Do druhého dne jako by to bylo úplně jiné zvíře. Klidná, mírná, spokojená. Uvidíme, jak to dlouho vydrží, ale každopádně začátek je dobrý.