Zážitky s Aura-somou

Ráda bych se s vámi podělila o svoji zkušenost s oranžovou lahvičkou. Lahvička mě neuvěřitelně přitahovala a krátce po tom, co jsem ji začala používat, se u mě objevily mírné, ale zato soustavné bolesti břicha. Bolesti mne sice obtěžovaly, ale dalo se s nimi normálně fungovat, i když přetrvávaly i po vymazání obsahu první lahvičky. Jelikož jsem již trochu věděla, jak významná tato lahvička je a s čím vším může souviset, tušila jsem, že je má tak trochu na svědomí právě ona a rozhodla jsem se vytrvat a nejít k lékaři. Cítila jsem i nadále velkou potřebu se oranžovou emulzí mazat. Následovala jsem tedy své pocity a vypotřebovala jsem ještě tři další stejné lahvičky. Bolesti postupně vymizely a zároveň s tím mě čekalo jednoho dne velké překvapení. Musím předeslat, že jsem mladá žena se štíhlou postavou, ale vždy jsem se tak trochu podivovala nad svými pánevními kostmi, které jsem mívala tak nějak předsunuté a vyčnívající. Toho dne jsem se šla sprchovat kolem velkého zrcadla v koupelně a kradmo jsem se do něj podívala. Nečekala jsem, že uvidím něco jiného než obvykle, ale bylo tomu jinak. Světe, div se! Mé vyčnívající kosti ,,zalezly“! Vysvětlila jsem si to tak, že se pravděpodobně uvnitř mého břicha uvolnily nějaké usazeniny a hlavně energetické a emocionální bloky a kosti mohly opět najít a zaujmout své místo. Pro mě to zase nebylo tak nepochopitelné, ale jaké byly pohledy všech nevěřících Tomášů – to bych vám přála vidět!

Později jsem tuto příhodu vyprávěla jednomu svému kamarádovi, který také používal oranžovou lahvičku a on mi zase vyprávěl, jak mu pomohla s úbytkem vlasů, které mu po ní opět začaly růst. Je vidět, že každý může mít s touto zázračnou emulzí jiné zkušenosti a že nás jistě ještě překvapí!

Lahvička Metatron mne přitahovala už podle obrázku. Těšil jsem se na to, co se asi bude dít, když "světlo pronikne do temnoty, ale temnota ho nepohltí".

Metatrona jsem si pořídil hned jak to šlo a začal jsem se "mazat". Už druhý den jsem si připadal, jako by mi bylo sto let. Nastoupit do tramvaje nebo sejít schody pro mne najednou představovalo obrovské úsilí a byl jsem stále velmi unavený. Ale nehodlal jsem se jen tak vzdát.

Nakonec jsem si ráno dával lahvičkou 81 (celá růžová) a večer Metatrona. Tak se ta únava dala celkem vydržet. Za pár dní jsem se snažil někomu dovolat z budky. Číslo jsem vytáčel snad podesáté a pokaždé jsem něco spletl. To se mi normálně nestává a podobné věci mne hrozně rozčilují.

Najednou jsem cítil velikou lítost, nebo možná spíš soucit – sám se sebou. Viděl jsem, jak po sobě stále chci všechno dokonale a napoprvé, nemám se sebou trpělivost a kritizuju se, když mi něco nejde. Bylo to jako vidět dvě různé situace souběžně: já někoho (sebe) deptám a někdo (já) mne deptá. Zachvácen dočasnou ztrátou slepoty jsem pochopil, že ubližovat sobě je totéž jako ubližovat někomu jinému. Obrácenou větu znám z knížek, ale takhle mne to nikdy nenapadlo.

Metatron mi pomohl rozetnout bludný kruh, kdy se jeden omyl omlouvá druhým omylem a ten zas tím prvním, takže se zdá, že je všechno fajn, jenom se člověk cítí pod psa a vůbec netuší proč. Držte mi palce, ještě tam trochu mám ;-)

Nějaké zkušenosti s lahvičkami mám. Přesto je jedna lahvička, která mě upoutala rychlým účinkem.

Bylo období, kdy bylo potřeba pomoct mým blízkým, kteří si prožívali depresivní období. A zároveň s plným nasazením fungovat v práci. Nenápadně jsem propadala potřebám a pocitům okolí. Začala jsem pozvolna nepřijímat potravu. Z oblečení jsem vybírala světlounké barvy, ve kterých jsem se začala ztrácet stejně jako bledla má pleť. Večer jsem byla unavená, ale nešlo to usnout a spánek jsem měla přerušovaný.

Právě v této době jsem si odnesla domů zlatožlutou lahvičku, kterou jsem se před spaním namazala. Změna v mém chování se projevila už cestou do práce, kdy jsem začala vnímat okolí-jedoucí auta, tramvaje a především, že kolem mě jsou lidi. Dalo se to přirovnat k situaci, jakoby člověk vyšel z mlhy a začal jasněji vnímat. Usínala jsem okamžitě a tvrdě. Po třech dnech jsem dostala žlučníkový záchvat, po kterém se mi ulevilo a začala jsem opět přijímat potravu. Uvědomila jsem si, jak je pro mne důležité dát do rovnováhy své pocity a potřeby vůči vlivům okolí. Pomohla mi odpoutat se od přílišné odpovědnosti za své blízké!

Změnil se výběr barev na mém oblečení. Ani obličej už neměl odstín slonové kosti.

Byla jsem velice potěšena Tomášovým nápadem zaznamenat zkušenosti s nám velice blízkou metodou Aura-Soma. Dříve, než se o to pokusím, chci se podělit o mé vlastní první kroky s barevnými lahvičkami. Dostala jsem se k ní jak jinak, než náhodou. Protože jsem sama po mnoha zkušenostech dospěla k tomu, že se chci zabývat duší člověka, že mě zajímá z čeho jsou lidé smutní, veselí, zahořklí i optimističtí, dívala jsem se okolo sebe, která z metod alternativní medicíny mě osloví nejvíce. Aura-Soma přišla ve chvíli, kdy mi bylo opravdu těžko na duši. Ztratila jsem posledního člověka, který mě vedl za ruku životem. Zemřel mi tatínek. Jakmile jsem uviděla sadu, okamžité mě upoutala lahvička číslo 78, dnes už přesně vím proč. Lektorka mi vysvětlila, že tato lahvička se používá v době, kdy nám odejde někdo blízký a mi nejsme sami schopni "nechat ho odejít". V době, kdy jsem vyplakala spousty slz a mým srdcem cloumal žal, jsem najednou měla u sebe fialového přítele, flakónek, který mě hřála mohla jsem mu toho tolik povědět. On jen zářil tou krásnou energií a konejšil mou plačící duši.

V té době ke mně přišli lidé, kteří mi ukázali jak sebrat sílu a jít dál. Nejdůležitější ale byla moje lahvička, Ona mi pomohla přenést se přes toto krušné období. Protože se říká, že si na vše musí člověk přijít sám a zkušenost je nepřenosná, měla jsem základ. Já už jsem věděla, že Aura-Soma funguje a jak funguje. Začala jsem prohlubovat svoje vědomosti o této metodě a byla jsem čím dál víc přesvědčena že jsem našla to, co jsem hledala. Upoutala mě něžnost a ohleduplnost s jakou barvy pracují a učí nás. Začala jsem pronikat do možností, které nám skýtá tato staronová léčebná metoda. Zpočátku jsem naučené vědomosti vyzkoušela na sobě. Radost, kterou jsem pocítila při práci s lahvičkami se dá jen těžko popsat. Barvy odhalí vše, co se skrývá v duši. Vše, co jsme tam vědomě či nevědomě uschovali, co nás hřeje, ale i to, co nás trápí. Odhalí staré křivdy, kterým jsme Nepřikládali velkou váhu. Také nám napoví, jak je nutné užívat života, radovat se a smát. Jak potřebné je říkat svým blízkým, jak je máme rádi a jakou sílu nám svou přítomností dávají. Brzy jsem rozeznala nuance barev Ve vztahu k rozlišnosti povah lidí. Měla jsem před sebou širokou škálu možností, jak otevřít lide oči, ale i srdce.

Škála barev, kterou Aura-Soma ukazuje nám dává nahlédnout do barevnosti života. Podívejme se jak je krásně pestrý. Jak si můžeme každý se svou barvou vybrat to hezké, můžeme najednou objevovat sami v sobě různé nálady a emoce. Věřte, je to opravdu zajímavé, protože každý je máme v sobě, jenom si vysvětlíme, že nemáme sami na sebe čas a zaobíráme se věcmi"podstatně důležitějšími"než jsme mi sami. Ale život opravdu není černo-bílý a člověk má tolik krásných barev, že by byla škoda nepodívat se na ně dovnitř našich duší.

A k tomu pomohou barvy Aura-Somy.

Dříve, než se pustím do některých příběhů, o které se s Vámi chci podělit, ráda bych předeslala, že jsem zastáncem hledání pravdy a pomoci v sobě samém. Každý z nás je podle mého názoru, alespoň do určité míry "strůjcem svého štěstí". A čekat, že se o nás Bůh, osud, nebo ostatní postarají je pasivní přístup, který nás opravdu nechá na půlce cesty. Z tohoto mého pohledu jsem byla velice mile překvapena při práci s Aura-Somou, protože flakónky funguji až ve chvíli, kdy Vy uděláte to první, důležité rozhodnutí, že chcete se svým problémem něco dělat. Do té doby se lahvička chová nestranně, je to jenom barevná lahvička. Ve chvíli, kdy protrhnete svou pasivitu a jdete s odvahou a čistým úmyslem "do boje", máte najednou velkého pomocníka, přítele a zpovědníka. Pomáhá nezištně, laskavě, ale tak výrazně, že jsem kolikrát nevycházela z údivu.

Přesně tak, to bylo v příběhu Zdenky, který Vám chci vyprávět. Obětavá manželka, skvělá matka, doma vždy Navařeno, napečeno, uklizeno. Děti jako ze škatulky, ve škole vzorné. Tak by mohla znít stručná charakteristika. Podíváme-li se pod slupku této dokonalosti, zjistíme, že Zdenka žije dvacet let ve vztahu, který jí nedává téměř nic. Manžel žijící pouze svou vlastní prací, který nemá ponětí o tom, jak důležité je manželku pohladit, vyslechnout její názory nebo jí jen tak pohladit. Tak tento manžel Zdence určitě životní síly moc nepředá. Tato síla, kterou je obdařena každá žena, síla držet rodinu pohromadě a vytvářet to její pověstné teplo, ale dobíjet potřebuje. Ne nadarmo se říká, že muž má v rodině hlavní úlohu, udělat ženu šťastnou, pokud se mu to povede, nic víc už dělat nemusí ona udělá vše ostatní. Co se stane, když tato životní síla slábne a dochází. Teprve v tuto chvíli, kdy začala blikat červená kontrolka, si Zdenka uvědomila, že takhle už žít nechce a hlavně nemůže. A tak mě navštívila žena bez úsměvu krásná, ale prázdná. Protože už vím, že lahvičky jsou okem do duše, netrvalo dlouho a přibližně jsem věděla, koho mám před sebou. Její terapeutická lahvička byla 52 LADY NADA. Tato lahvička Vám napoví, že máte před sebou člověka, pro kterého je velice důležité dávat lásku druhým, poskytovat útěchu za všech okolností. Hlavní ale je, že bere síly z vlastních zásob. Cítí se nemilovaný a vyčerpaný. Zkrátka, tady chybí láska a sebevědomí. Ta žena opravdu nebyla sebevědomá, její řeč se točila jenom okolo těch druhých a na otázku"a co vy", vytřeštila oči a neuměla odpovědět. Protože barvy nám ukáží problémové stránky našeho bytí, začaly jsme postupně rozebírat její život se všemi radostmi i strastmi. Upřímně řečeno, bylo mi Zdeňky líto, takový život žily ženy ve středověku. Na otázku, kdy byla naposledy v divadle nebo na kafi odpověděla, že manžel s ní chodí do společnosti nerad. Zarazila jsem se, protože tato dvaačtyřicetiletá žena byla velice pohledná, upravená, nalíčená, s postavou dvacetileté dívenky. Její příjemné a milé chování mě nepřivádělo na stopu, proč tomu tak je. Ano pochopili jste správně, že bylo zbytečné se zeptat proč nejde sama, nebo s přítelkyní. Zajímavé na tom všem bylo to, že ona ve vyprávění o svém dvacetiletém manželství (já bych to nazvala vězením nebo cestou nesvéprávného) byla přesvědčena, že to tak má být, jenom v ní je ten problém, ten červík, který hlodá a hlodá. u Zdenky nemohlo bohužel dojít ani ke srovnání s ostatními, protože přátelé a známí jsou v životě zbyteční (podle manžela ) tudíž nikdo nenavštěvoval je a k nikomu nechodili oni. Po první schůzce ode mne Zdenka odcházela s ohromnou vůlí něco s tím udělat"a hlavně s lahvičkou číslo 52.

Když za ní zaklaply dveře, měla jsem mnoho materiálu k přemýšlení. To je ta druhá stránka této metody léčení. Ona totiž ohromným způsobem obohacuje terapeuta. Najednou se snažíte vžít do role člověka, aby jste mu mohli lépe porozumět. Příběh Zdenky byl pro mne velice poučný a to hlavně v tom, že jsem si okamžitě více vážila svého partnera. Ale zpět k mé klientce. Domluva zněla tak, že si na sebe budou nějakou dobu zvykat a více se poznají. Na další smluvenou schůzku přišla Zdenka s otázkou co se to s lahvičkou děje? Vždyt' ona už není taková krásná a čirá. Flakónek měl v sobě něco jako pavučiny a tak se nám povedl první krok. S radostí jsem zasvětila udivenou Zdenku do práce lahviček. Ona totiž začala spolupracovat se svým lidským přítelem a pomáhala jí nést problémy a bolesti. Začala filtrovat negace, které Zdenku sužovaly, přes svou krásu. Proto se objevily fousy a nečistoty v lahvičce. Od té chvíle Zdenka lahvičku pevné svírala v rukou a já jsem cítila, že má snad poprvé v životě přítele. Od této chvíle jsem fungovala pouze jako pozorovatel těch dvou. Nic jiného nebylo potřeba. Další týden si Zdenka zvykala na novou situaci. Není v žádném případě sama, její přání a tužby nejsou výplodem chorého mozku, člověk je na světě proto, aby měl možnost milovat a být milován. Zdá se Vám to nepochopitelné u dospělé čtyřicetileté ženy?Zamyslete se prosím, pro co žijete Vy. Moje klientka pocit'ovala bytostný nedostatek lásky. Najednou velice trpěla nezájmem svého partnera a přemýšlela, kudy se v životě dát. V tu dobu jsme lahvičku otevřely. Zdenka si ji pořádně protřepala a začala emulzi aplikovat. Když byla u mě na terapeutickém sezení, kde jsme probíraly život ze všech možných stran, dělala jsem jí masáže obličeje. Nevěřili by jste jak je tato metoda aplikace mezi mými klienty oblíbená. Vezmu-li v úvahu, že ke mně chodí hlavně ženy, je to vlastně pochopitelné. Ženám všeobecně chybí pohlazení. Muži jsou přesvědčeni o tom, že pohladí-li svou ženu jednou za měsíc, mají svou úlohu odehranou. Ale to je velký omyl. Zena potřebuje k životu, aby byla opečovávána, hlazena a chápána. Proto zřejmě se ujaly masáže obličeje, které jsou v podstatě pohlazením po tváři i po duši.

Po několika aplikacích lahvičky jsem byla překvapena, jak Zdenka mění svůj náhled na svět, ale hlavně na svůj vztah. Začala se rozhlížet okolo sebe, čas od času řekla doma svůj názor, ale co mě téměř vykolejilo, začala chodit pravidelně s přítelkyněmi na kávu. Naše sezení se změnila v monolog. Zdenka mluvila a mluvila, děkovala jsem v duchu Pánu Bohu. To vše z ní muselo ven. V lahvičce byla asi půlka a můj poznatek byl následující, ta dospělá žena začala mít svůj vlastní názor a samostatně formulovala své myšlenky. To je pro ženu také velice důležité. Ona totiž myslí nahlas a potřebuje o svých myšlenkách a emocích mluvit. Vím, že v tu dobu takhle mluvila jen se mnou. Doma byla ještě pořád tou nesvéprávnou ženou, ale pro nás dvě (pro mne a LADY NADU) to byl veliký úspěch. Domluvily jsme se na použití flakónku dvakrát denně. Často mi telefonovala a bylo evidentní, že tato zralá žena dospívá. Někdy se chovala opravdu jako malá holka, která objevuje svět. Ale čím dál víc jí chyběl partner, láska, porozumění a pohlazení. Když byla emulze téměř vybraná stala se za. jímavá věc, Zdenka potkala spřízněnou duši. Pán, kterému padla Zdenka do oka rychle ocenil upřímnou a čistou duši. Věděl jak krásného člověka potkal a podle toho se k ní choval. Jenomže ted' nastala pro mou klientku zvláštní situace. Nebyla zvyklá na pozornosti a nevěděla jak se chovat. Zdá se to neuvěřitelné, ale ona najednou pocítila jak je těm náctiletým, kteří se poprvé zamilují. Když si znovu vybavím ten měsíc a půl, co Zdenka lahvičku používala, dojdu k zajímavým změnám, které se s ní udály. A ta nejdůležitější LADY NADA ji přinesla lásku. Moje klientka byla v ohromné euforii a i náš vztah se postupně měnil v přátelství. Následovala doba, kdy jsem měla možnost sledovat životni osudy Zdenky, její novou lásku, její vnitřní boj s čestným já, které tvrdí, že tohle se přece nedělá a spousta pokusů doma. Protože když jsem št'astná s někým jiným, proč ne se svým mužem. Byla jsem svědkem nepochopení a urážek se kterými se její pokusy udržet manželství setkaly. Jednoho dne se přede mnou objevila s tím, že chce druhou lahvičku. Ale to už přede mnou stála žena, která ví co je to láska, cit, porozumění, ohleduplnost. Už věděla, jak by chtěla prožít další část svého života. Nebyla ještě sebevědomá, ale už měla představu o tom, co to asi je. Její manžel si této změny vůbec nevšiml, zahleděn do sebe a své televize vůbec nepostřehl, jak se mu jeho poddaná mění ve svéprávnou ženu. Čas od času sice prohodil, že čte úplně nemožný knížky a stýká se s podivnými lidmi I to jsem prosím já I, ale to bylo všechno. Probraly jsme spolu vše, co se za poslední dobu přihodilo, co změnilo Zdenčiny názory a opět jsem děkovala Bohu, že jí diky krásnému, něžnému flakónku otevřel oči i srdce. Druhá lahvička v pořadí byla trojka, modrá na zelené. Krátce člověk, který hledá své místo v životě, hledá prostor pro samu sebe a vyjádření pro své srdce. To bylo ted' pro Zdenku důležité, najít své místo ve společnosti (přestože vzdělaná dělala vždy uklízečku), takové které ji bude naplňovat a dělat radost, dobíjet a dělat radost ostatním. Růžová lahvička ji ukázala lásku, ukázala kudy ven z beznaděje, šedi a slz. Ted' jí ale čekalo mnoho práce na sobě, aby byla schopna svůj život změnit. Zdenka odešla s lahvičkou domů a já byla zvědavá, jak si se vším poradily. Tentokrát začala emulzi používat okamžitě. Každé ráno a večer na hrudní kost, snažily jsme se večerní použiti spojit s malou meditací a uvolněním, což dalo terapii další rozměr. Masáže obličeje pokračavaly a spojily jsme je s vizualizací barev a nálad. Zdenky začala přemýšlet v různých úhlech. Prodiskutovaly jsme spolu hodiny, ale už ne s ušláplou "maminkou obecnou", nýbž s hledající a přemýšlející moderní ženou. Asi uprostřed zelenomodré lahvičky se stala další věc, která byla pro Zdenku podstatná. Opustila svého přítele, ano, čtete dobře. Opustila, protože postupně zjistila, že potřebuje ve vztahu víc, než jí byl ochoten dát. Byl ženatý a se svým pláčem nad nepovedeným manželstvím hodlal strávit zbytek života. Moje klientka už v té době měla jasnou představu o tom, co chce a co ne. Ano ten člověk tu byl proto, aby ukázal, co všechno jde, byl spojovacím mostem po kterém přešla z dřímoty do života, ale nic víc. Ocenila jsem jak brzo to poznala. Chtěla vztah se vším všudy, třeba s hezkým životem ve dvou. V té době už byla Zdenka můj přítel, se kterým jsem mohla mluvit velice otevřeně a upřímně. Našla si zajímavou práci, která jí přivedla mezi příjemné lidi Uspokojovala jí po stránce pracovní, ale i finanční. Byla to úplně jiná žena, než která ke mně před několika měsíci přišla. Pracovala na sobě s takovou vehemencí, že bychom mohli jenom závidět. Domácnost spravovala dobře, ale ne vzorně, děti byly nadšené, protože maminka se usmívala. Manžel seděl dál u své televize a dobře a podřimoval. Několikrát se v ní zachvěl ten pocit, zachránit potápějící se lod', ale po každém tom pokusu byla více přesvědčena, že tudy cesta nevede. On nechce dopředu, ale ona už nechce zpátky. Zjistila si také jak to vypadá, když spolu manželé půl roku nespí. Divili byste se jak byla nadšená, nemusela se totiž přetvařovat a to, že dokázala říct ne za těchto okolností s tebou spát nebudu, byl další velký skok v jejím pochodu. Vnímáte jak krásně a elegantně jí lahvička držela v těžkých situacích jak si Zdenka konečně tvoří své místo na slunci?Jak najednou uměla a chtěla říct, co si myslí, jak si tvořila v srdci to zelené místečko sama pro sebe?Flakónek už byl téměř prázdný, ale Zdenka ho nosila pořád při sobě a vyprávěla mi jak v rozhodujících chvílích cítila ohromnou sílu a podporu. A ještě něco důležitého se stalo. Zdenka od malička trpěla bušením srdce, v této době si uvědomila, že tento stav se nedostavil už několik týdnů. Podíváme-li se na věc z jiné stránky, lahvička číslo tři harmonizuje srdeční čakru. Ne, žádný zázrak jenom pomocné energie v těch krásných malých flakóncích, kamarád, který pomáhá, když vidí, že vy pracujete. Uběhlo několik týdnů, než se Zdenka objevila v mém pokoji. Seděla přede mnou sympatická, sebevědomá žena, usměvavá a s vnitřní pohodou mi vyprávěla jak to ted' u ní vše vypadá. Co udělal nyní, co počká až chlapec odmaturuje a dívenka dodělá vysokou. Měla v životě, v rámci možností jasno. Jenom jeden malinký smuteček jsem tam postřehla, třeba se ještě najde někdo kdo jí bude mít rád. Znovu jsem se ponořila do motlitby, ten koho jsem měla před sebou za to stál. Aura-Soma nejen podpořila Zdeňku, ale mě dala novou, vzácnou přítelkyni, kterou mám moc ráda. Protože se máme učit pořád a nepřestávat ve svém snažení vyndaly jsme v pořadí již třetí lahvičku. Měla číslo 74, byla o mnoho světlejší než předchozí. Zelená a žlutá barva už byly naředěny slzami, které musejí zákonitě proces poznání provázet. Nemohla jsem v tu chvíli ani nic říct, hrdlo se mi stáhlo. Zdeňkaje připravena na nový hodnotný vztah, na další životní zkušenosti, které nejsou vždy jen příjemné, ale ona už má sílu je zvládnout. Podávala jsem jí ten vzácný flakónek a ona ho s velikou pokorou přijala. Už věděla, že nedostává jenom hezkou lahvičku, už věděla, že dostává přítele s hlubokou studnicí vědomostí, jen je potřeba pracovat na sobě, abychom vše dokázali správně přečíst. Tím Zdenky příběh neskončil, za nějakou dobu mi volala, že je moc št'astná, protože se našel někdo, kdo tu hezkou tvář pohladí a statečné srdce naplní útěchou láskou a štěstím.

Říkáte pohádka? Ne, odměna za chuť bojovat a jit pořád kupředu.

(Článek z roku 2000)